Byla jsem ze všeho psychicky vyčerpaná. Život jsem neprožívala, ale přežívala. Nechtěla jsem „skončit“ na antidepresivech, protože jsem v tom neviděla řešení, jenom jakési utlumení a riziko vzniku závislosti na psychofarmakách, což jsem poznala u nejbližších příbuzných. Neustále jsem se točila v kruhu negativních myšlenek, nezajímalo mne ani to, co mne dříve bavilo a naplňovalo, nedokázala jsem tomu uniknout a situace se stále zhoršovala, neměla jsem chuť žít. Postupně jsem si uvědomovala spoustu věcí, a to byl začátek pro to, abych postupně zahnala depresivní myšlenky a nahradila je tím, co jsem dávno v mysli pohřbila – své sny, motivaci, radost, své plány. Ještě mne čeká spousta práce na sobě a sebepoznávání, ale je to cesta zajímavá a vnímám ji jako naprosto správnou. Martino, děkuji Vám, že jste mne nasměrovala zpět do života.